Po delší odmlce doháním resty a dopisuji jeden článek a velice brzy uděláme i hlasování o nejlepším nájezdu AZetu Havířov ... Zpět ale k utkání s Prostějovem.
Ligový nováček, nutno podotknout že značně ambiciózní, se na havířovském ledě představil v téměř finální sestavě na ligu. Zápas jako takový přinesl hokej téměř ligové úrovně, přičemž po celou dobu zápasu byli až na malé výjimky lepší domácí hráči. Výhra 3:1 je pak zasloužená.
Jak známo, mezi Havířovem a Prostějovem panuje přirozená rivalita (ale zároveň v určitých věcech respekt a porozumění!) a tak si havířovští fanoušci, kterých se na stadionu sešlo přes čtrnáct stovek několikrát rýpnuli do soupeře nějaký tím pokřikem.
Ústředním motivem celého zápasu ale byla rozlučka s hráči, kteří byli odejiti a především pak s jedním klukem z Příbrami. V druhé třetině a čase 09:09 na led letělo několik desítek konfet, byl vytažen děkovný transparent a halou se nesl potlesk. Ten trval déle než minutu, přičemž husí kůži jsem já osobně měl až do konce zápasu.
Žádné komentáře:
Okomentovat